Moje první auto bylo docela pěkné. Měla jsem ho od tatínka. A na tom, že to auto bylo už asi pět let staré, tak bylo opravdu pěkné a vypadalo jako nové. Říkala jsem si, že bych se taky mohla moc ráda projet. Ráda jsem jezdila autem. A aby toho nebylo málo, tak jsem taky měla velmi ráda výlety autem. Sice jsem byla stále jako cestující a ne řidič, ale jednoho dne jsem si řekla, že snad jednoho dne budu jako řidič. Ten je vždycky takový důležitý. A řidič nesmí taky samozřejmě logicky pít alkohol. Nicméně jsem si ale řekla, že já pít nikdy nebudu. Taky jsem si říkala asi v mých patnácti nebo šestnácti letech, jestli budu hezky řídit. Naštěstí ano a řidičský průkaz jsem si dělala úspěšně ihned v osmnácti letech. Říkala jsem si, že bych se taky jako řidič mohla živit.
Moje teta rozvážela pizzu a podle mého názoru, je to opravdu perfektní. A moje teta se takhle vždycky taky seznámila s mnoha lidmi. Navíc se nenudila a každý den v práci měla úplně jiný. Taky díky tomu, že jezdila autem, tak si taky našla přátelé, taky svého milovaného přítele. Auto moto prostě jsou její a taky moje záliby. Auto a moto nás baví, ale taky živí.
Později se chtěla věnovat tomu, že bude dělat taxikářku. Já jsem si řekla, že by taxikařina taky byla pro mě byla docela dobrá, ale potom jsem si to rozmyslela. A sice bych pracovala s autem, což by mě bavilo hodně, ale rozmyslela jsem si to. A nyní nevím proč, ale asi by to bylo velmi nebezpečné. A v dnešní době jsou lidi nebezpeční, takže nevíte, co od nich čekat. Nicméně jsem si ale řekla, že budu rozvážet pizzu. To je taková dokonalá práce, co se jezdí hlavně po večerech. To už jsem si dala zjistila a teď myslím, že mě to bude bavit. Nicméně odejít mohu se vždycky a změnit práci taky. Ale práci s autem jsme si vždycky přála, tak budu velmi ráda, když se mi tato práce podaří a budu jenom spokojená. A myslím, že kdo má práci jako koníček, tak je na tom nejlépe.