Mít rád rychlou jízdu a silné stroje je životní vyznání a postoj a také láska na celý život. A to se netýká jen mužů, ale i žen, které velký silný stroj dokáží hravě řídit. Motorkáři jsou lidé, kteří umí žít, pořádají pravidelné spanilé jízdy, setkávají se mezi sebou ve velkém a patří sem jak muži, tak i ženy. A tak se dost často stane, že se dají dohromady dva příznivci a milovníci rychlé jízdy a ani se nenadějí a do jejich života se pomalu a jistě vetře jeden malý, bezbranný človíček. Jak si poradit se skloubením rodiny, péče o dítě a svou velkou láskou, kterou jsou právě motorky?
Když se chce, všechno jde
Řešení je několik, asi tím nejméně oblíbeným a hodně krajním je zbavit se svého miláčka, tedy myšleno rychlého stroje. Dalším řešením jsou ochotné babičky, dědečkové, tetičky, tedy blízká přízeň, která je ochotna a s radostí potomka pohlídá. Anebo je tu třetí řešení, kterým je výchova nové, motorkářská generace, tedy dalšího člena skupiny příznivců rychlé jízdy.
Ve kterém věku začít?
Ze začátku se stejně bude jednat jen o takové to motání kolem motorky, osahávání, dělání společných fotografií na památku, s tímto si budete muset vystačit do doby, než půjde dítě do školky. Záleží také na osobnosti dítěte, někdo prostě lásku k silným strojům nepodědí a násilím se vynutit nedá. V tomto směru je na rodičích, jak k tomuto přistoupí. Na motorku můžete dítě posadit za předpokladu, že má řádné a bezpečné vybavení, výrobci na toto mysleli, a proto máte možnost vyrážet na cesty všichni – na motocyklu s postranním vozíkem, tzv. sajdkárou. A pokud v dítěti alespoň trochu toho motorkáře je, může zkoušet svůj vlastní stroj, od obyčejného odrážedla až po malou elektrickou motorku. První si mohou osedlat už třeba ve čtyřech letech. Na opravdu velký stroj, zatím v pozici spolujezdce, může usednout po dovršení věku dvanácti let.